Aby se to náhodou nepokazilo
Sotva na něco začnu myslet, tak se to pokazí.
Před odjezdem z Anglie jsem si napsala, že o plánu B jsem ještě nepřemýšlela. Nestihnout letadlo by totiž byl fakt velkej pech. O plánu B jsem ale začala přemýšlet doma, během poslechu předvýběrového CD hudby pro rok 2006 jednoho anglickýho hudebního časopisu. Mladý Plan B zní dobře, pro mě nově a tak nějak šmrncovně. A co byste řekli? Sotva ho nasadili do hitparády Radia 1, už vypadl. Chudák.
To samý se přihodilo mýmu dlouhodobýmu favoritovi, i když v posledních letech spíš latentnímu: Dží Lavovi. Jeho skvěláááá Lay Down the Law mi zní v hlavě čím dál častěji, až jsem si tu písničku musela doma najít. Chááá, ještě na kazetě! Ale zato s barevným obalem. Co asi dělá, ten pán, hraje ještě? „No, co by dělal“, odpovědělo mi rádio. „Vypadl z hitparády.“ Nasadili ho, pravda, jen jako hosta v písničce Jacka Johnsona Better Together, ale i to oceňuju. A teď už mi zase zmizel.
Nedávno jsem si vzpomněla na jednoho kamaráda. V zápětí přišla esemeska. „Srazilo mě auto, ale neboj, jsem v pořádku, jenom modřiny a boule.“
Uf.
V Birminghamu mají jednu hezkou galerii. Jmenuje se Icon Gallery a přivezla jsem si z ní odznáček. Je bílý s černým nápisem: Do We Think Too Much?
Někdy je asi lepší na nic nemyslet.