Dneska bych přeprala i sirky mezi víčkama, kdybych byla masochistkou a něco podobného si za účelem zahnání spánku do očí vkládala.
Vstávala jsem v půl sedmý, ale oblečkovej bazar skončil v půl jedný a ještě nádobí atd., no spala jsem jen chvíli. Uteklo to hrozně rychle, ta hezká neděle s procházkou, sedmým nebem, dámou a Romingem, dobrá zkouška, skvělá Olomouc a Libina a taky ten středeční bazar, ale to už byla nálada tatam. Je blbý pořádat večírek, když byste se nejradši někam zahrabali. ale už to tak bylo domluvený. A eště ten intenzivní pocit, že za chvíli zakrním k nepoznání, a že je nutný v tý věco něco dělat, třeba změnit práci nebo vrátit se do školy nebo cokoliv, co podnítí mozek k jiný práci než jen k počítání, jak dlouho roste metastáza v játrech a jestli je lepší taxol jednou týdně míň, nebo jednou za trři tejdny víc, i když je to celý vlastně úplně zbytečný. Prostě blbý období, würde ich gesagt, ale ono to zase třeba přejde.
V hnusný suterénní vykachlíkovaný chodbě, ve který bolestí křičel nějakej člověk na lehátku, jsem myslela, že to se mnou sekne, tak jsem se bála. Nakonec to dopadlo dobře, alespoň prozatím, a tak pokračujeme dál, tradá, další jízda. Kolik jich tak ještě dáme? Třikrát tolik? Takře 42? Eh? 42x centrifugu? No to tak to by nedala ani malá Handa. Nojo, no.
A tak se dneska pořádně vyspím, protože mě do začátku července (a pak se uvidí, cha) čekaj samý hezký věci, na který se hodí mít náladu a síly, a já si teď budu jistá, že to nezakřiknu, protože takhle se věci nedějou.