A zakřikla, blikalo mi asi tak jako klinická smrt hlavou, když jsem v neděli ve čtvrt na tři ráno sedala s Pidžnem do auta a ujížděla s ginem, bowlí a bílým vínem v krvi do střešovickýho špitálu, kde mámě zrovna šili záda po pádu do skla. Jako kdybych to věděla, že skvělej, tradiční letní pingpongovej večírek v Suchdole u Madly je vykoupenej debilním ránem. Tentokrát to ještě docela dobře dopadlo, ale jak to celý dopadnout m o h l o, ani domyslet nechci.
Večer jsem se dokopala do Týnský za fsvbestfriends, bylo teplo, hermelín jako vždycky vynikající a hovořilo se jako před lety, což je vždycky dobrý. Dobrá, poutavá a plná emocí a navíc skvěle zharaná byla i Edith Piaf s panem Bassem, chichi, když se neví coby, jde se do kina.
Vyluštila jsem křížovku a s Honzou vyšla štěstí naproti
a tak teď mám volňásky na Tori
a tak se na ni těším.
(teda jestli si to můžu dovolit.)
Jogobella, zott, danonne, dobrá máma…
zakřikávání ale fakt nefunguje
Hm, taky jsem si to myslela, snad to byla jen statistická chyba.
statistický chyby ty se dějou, to zase jo
ale zakřikávání nefunguje a nebude
je dobrý myslet na věci s tím, že dopadnou dobře, a je dobrý tak o nich mluvit… je pak daleko větší šance, že to fakt vyjde
za svý naděje a přání bychom se neměli nijak stydět ani se bát je vyslovit
tyjo sem chytrej jak to rádio
Nene, žádný rádio, to spíš vypadá na pravdu.