… jinak bychom od C.J. Huntera nedostali s Endji lístky do PRVNÍ řady, no hned před ty šílený Američany, kteří viděli Tori už víc než 200x, ale pořád při ní vřískají jako na baseballu. To bylo totiž tak, hrozně tlustej chlápek z Torčiny ochranky chodil úplně normálně po balkóně a lidem jako my, co vyhráli vstup ve Filteru anebo si ho koupili za osm stovek až někam pod strop, rozdával lístky do řady číslo 1. Proč? To jsme se neptali, ale říkali jsme si, že Tori asi nehraje ráda pro sál, který není celistvý.
Pakul (nikdy bych si nemyslela, že tenhle prostor může být důstoným partnerem pro TAKOVOU show) se naplnil po deváté. A něco viděl.
Viděl Tori jako lacinou děvku v zelenočerném latexu práskat bičem
Viděl kočku jedinou packou balancující na okapu mrakodrapu
Viděl Alibabu a hrozně moc loupežníků pod hvězdným nebem jedné z "ach – nekonečných nocí"
Viděl hada, kterej se plazí v dešti velkoměstem
Viděl okrovou barvu, co ji dlouhým a pečlivým tahem rozmazává po bílý čtvrtce
Viděl pasažéry v letadle, kteří právě dostali příkaz: připoutejte se!
Viděl paní vyhublou jak akrobatka z cirkusu
Viděl energii startující z bloků
lascivní klavíristku v zajetí mléčný dráhy vysokých tónů
a její kum-pány, úsporný, přesný.
Tam, co jsem odpoledne promokla, v noci nebylo po vodě ani památky.