Doubravánek má po sezóně a oddychuje. Právě jsme se vrátili ze čtvrtýho koncertu tohodle měsíce, hráli jsme na bio eko festivalu Dotyk v Horním Maršově v Krkonoších.
Zpívali jsme pro šest stánků, patnáct zelenejch pláštěnek, čtyři batikovaný trika, dvě batikovaný sukně, několik pejsků a jednoho zvulaře. Všech mi bylo trochu líto, protože propršelo fest, Pánbůh byl falešnej jako dlouho ne a Sedlák neni z podkrkonoší. Ale výletu na bio farmu žádnej déšť ani faleš nezabrání (možná tak jenom městský botky a sukýnka), protože jak už víme, i cetsa je cíl. Hrozně hezkej, intenzivní zážitek ze zdravý vysoký přírody letních vůní. Podařilo se mi přemluvit Milana, aby odhodil to odporný vykání, ale velkou radost z toho nemám, je asi lepší, když na to člověk přijde sám.
Na farmě měli sice zavříno, protože jsme dorazili o čtvrt hodiny později než v pět, ale poslední zákazníci byli tak hodní a dali mi ochutnat chleba sytě pomazaný domácím tvarohem s česnekem, mňam mňam.
Hezky se vzpomíná na středeční koncert u Kaštanu, to byl panečku zvuk a soulad v hlasech a dynamika, jak má být, a nálada na vtípky a přitom soustředěnej výkon, no tak to má asi bejt. Po prázdninách ovšem budeme trénovat Tita, tudíž kdo ví, kdy budem zase pořádně zpívat. Už teď se na to ale těším.
Make it easy, make this easy,its not as heavy as it seems, wrapped in metal, wrapped in ivy, paint it in mint ice cream… Ta Tori byla fakt neuvěřitelná.