Zrovna když jsem u rozepsanýho článku o medu začala přemýšlet o tom, zda večer vyrazit Na Prádlo, anebo spát spát spát a dohnat prohýřený večery tohodle týdne, zavolal Marek, že prý má pro mě jeden lístek, kdybych chtěla jít, jak jsme se o tom tuhle bavili. A tak jsem osedlala dvacítku a vyrazila usadit se na balkon a pobavit se u Slávka Janouška, hrdinu táborovejch ohňů, a moje milý Hm…
Slávek Janoušek byl folkovej večírek, ale parádní! Hraje a zpívá pořád pětihvězdičkově. Měla jsem trochu strach, jak na něj budou reagovat "děti", fanoušci Hm…, co je jim tak 16plus, ale Janoušek si je získal za chvíli. Jako správný folkař při recitálu hovořil mezi písněmi, komunikoval s publikem, které sedělo na zemi s koleny u brady – a hlavně skvěle hrál. U Imaginární hospody a Kdo to zavinil mi šel úplně mráz po zádech.
Rok uplynul a je zase po pouti
vracíme se domů
od Malinů
Čas hlídají
teď k ránu už jen kohouti
a my dvěstě metrů
jdem snad hodinu hodinu hodinu
Rozhlídnu se po měsíci
jestli ještě nám svůj koncert spustí
Ale kdepak
zamračeno zataženo
jen lampa na ulici svítí
svítí svítí v Ústí nad Orlicí
a slabě mrholí
všude už je zavříno…
Tyjo, to je písnička, a jak je hudebně hrozně hezky vystavěná.
Hm… byli milí jako vždycky a Markovi se navíc dařily vtipy. "To je dneska varieté," říkala Magda a měla pravdu. Skvěle jim vyšel Můj sen, třeba, Znáš dálku, já ji znám i zánovní Zábrana, na úplný novinky si udělám názor až příště.
A tak jsem si zas říkala, jakou máme kliku, že máme Marka a že s ním můžeme pracovat na tom, co nás baví, a co nám ještě k tomu dělá dobře.
Vedle nás seděl Jiří Černý a spokojeně předl palci. Však on má Hm… taky rád.