V tramvaji cestou do práce si nade mě stoupla paní, která jako by se ještě neprobudila. Svůj z mého pohledu zamlžený zrak upřela do časopisu Strážná věž. Čte si to jen tak, ze zvědavosti, nebo ten časák rozšiřuje? Na Bořislavce bylo jasno: Dobrý den, čtete ráda? zeptá se mě jako by nic. Čtu moc ráda, pomyslím si, ale té paní – trochu ostřeji, než jsem si v duchu připravila – odpovídám a ukazuji, že TOHLE, to tedy ne.
Celý víkend jsem propekla a proposlouchala.
V krabici od bot je teď fůra cukroví, by mě tedy zajímalo, kdo to sní.
A jíst to bude kdo, já néé!
Taky jsem si koupila krásný carvingový lyže Head, radius 14 metrů s posouvacím tyrolským vázáním.
Pod stromek bych nejraději dostala nějakej velikej bílej kopec.
V pátek večer jsem se vypravila do malýho Kaštanu na Obří broskev. Bez očekávání, a to bylo asi dobře.
Dopadlo to skvěle, malý prostor jim sekne, krásně vystoupí jednotlivý nástroje, který jinak splývají v lavinu,
hlasy a neopakovatelná poetika. S třemi hrstmi věrných se podařilo vytvořit takovou uzavřenou, intenzivní atmosféru, no jako by si tam všichni dohromady uvařili něco dobrýho.
Nemyslím si, že předskokan Xind X by byl tak špatnej, jak o něm píší ostatní kluci. Některý rými jsou fakt dobrý, jiná věc je, že po druhý písničce ztrácím soustředění, neb je to celé na jedno brdo. Ovšem jak by mohl být zlý, když s ním na basu hraje Vašek Magid, spolužák z béčka z Hanspaulky, kterej už tehdy rád maloval koně? Kdy jsem ho naposled viděla?
Cestou domů jsem se ještě stavila u Rafa, kde končil Noha band plus…, obligátní dávka příjemných emocí na dobrou noc. Zase mi najednou byla spousta věcí jasnejch, jen kdyby to tak vydrželo do druhýho dne. K tomu Bezr s Vášou, nebo kdo to byl!
V sobotu jsem se rozhodla, že se tramvají dvacetšestkou vyvezu na Spartu na Tata bojs. Předskakovali Please the Trees. Selfbrush je hrozně legrační, v tý košili a vestičce vypadal jako postava z románů Emila Zoly. Přihnul si z lahve červeného. Z celýho šestisedmipísňovýho setu mě bavily dvě, zbytek se mi zdál jen jako varianta. Jeho kapela je z půlky složená z Kocábků.
Tatáče doprovázela pěkná světelná show a vůbec, celej ten megaúspěch jim hrozně přeju. Jen se mi zdá, že čím jsou starší, tím jsou plošší, bez nápadů a melodií, bez toho, co mě u nich tak bavilo v dobách Marka. Ukázalo se to i na těch předělávkách z Ukončete nás i na zbytcích z Futuretra, který bylo úplně nejlepší.
Ale co, hlavně, že všechna mládež včetně mě se dala do tance.