To je Nezval, inspiroval Hm… a ti zase inspirovali nás, abychom na ně zašli do Kaštanu. Bylo narváno po střechu. Horko, horko jako vždycky u Kaštanu. Přímo pod pódiem poslouchaly Madla s Káčou, ta byla včera obzvlášť ve formě, a tak jsem si stoupla k nim. Na Hm… po padesátý sedmý asi, pořád mě to baví, líbí se mi vidět Marka-suveréna and his boys. Na konec Frýdek-Místek od Plíhala, cover I´ll Follow The Sun. Sedly bychom si a jen tak zpívaly s kytarou, říkaly jsme si s holkama, ty naše písničky. Chybí nám to, a tak se těšíme do Zálesí na soustředění. Chvíli po koncertě už byl v sále svěží vzduch a my jsme pořád stály pod pódiem a povídaly si, bylo to takový intenzivní, nečekaně. A pak jsme naskákaly do červěňáka a odjely to dopovídat do Alibi. Plná lidí jako vždy, mejlfrend tam podle všeho asi přespává, ale i další blízcí víc či míň blízkých. Přichomýtly jsme se k vernisáži fotek Benátky vs. Porto, hnedle plná energie a vzpomínek. Nakonec nám na stole přistál sýr a olivy a bageta, ale to už byl čas naskákat do červeňáka a rozvézt holky domů. Ráda jezdím v noci ze Suchdola k Vltavě, město jako na dlani, Baba vpravo, Vltava vlevo, přede mnou hezký Dejvice, kdy nikdy nevíš, koho potkáš.
Nečekaně hezkej konec dne, kterej začal brzo, už v devět jsem v liduprázný práci položila na zem starou kytaru Jolanu, abych mohla včas dorazit na sraz na exkurzi do cytologické laborky. Hrozně zajímavá věc, tyhle zdravý a nemocný buňky. Shluky pod mikroskopem, laborantka musí denně prokontrolovat osmdesát setů-sklíček. A co se jí nezdá, to rozsoudí doktor. Osudy tisíce žen v Hlavově ústavu, no to tedy. Rychlej sympa oběd s Honzou, pak honem na Národní a vracím se zpět, porada v plném proudu, než se dostane na Zdraví, to by si člověk eště mohl skočit pro limonádu. Plánováním vpřed! A potom vymyslet otázky na dnešní rozhovor s doktorem Mertinem a z němčiny přeložit něco, podle čeho bude dělat Test test lékáren. Už je čas donést kytaru do bazaru (a prachy propít na Kovárně). Venku prší, je lezavo, tohle neni hezkej podzim, říkám si. Kytara dostala průvodku a když ji někdo koupí, budem rádi. Potřebuju jet na Hlavní nádraží pro jízdenku do Ostravy, jupí, už za tři hodiny, a tak se rozhoduju, že na Florenc na céčko dojdu pěšky. Kočičí hlavy jsou mokrý a tenisky zatraceně kloužou, co desátá hlava, to jedno klouznutí. Takže radši cupitám. A svezu se stanici tramvají. Na Hlaváku jsou otevřené jen dvě pokladny, ale jde to rychle, už jsem na řadě a slyším, že paní přede mnou si kupuje lístek do milýho Uničova. Prosím jednou do Ostravy, zítra ve čtyři Hutnikem, vyslovuju nahlas a pomalu, aby mě paní za pultíkem slyšela a nevystavila třeba lístek do Kadaně. K večeři jsem snědla půlku včerejšího lilku s bramborama, to mám nejradši, když stačí jenom ohřát předdělaný jídlo v mikrovlce. Takový uleželý a dobrý to bylo. No a pak krátká, ale intenzivní zastávka u maminky, šup do červeňáka a zase poslouchat calexico, protože nejde ven z přehrávače, a tak si jiný cédéčka v autě ani nemůžu poštět. Na displeji se už třetí den objevuje error. Uvidíme, co se stane v neděli. Nelíbí se mi představa, že pojedu do servisu s prosbou vylovte mi calexico z přehrávače. A potom už nacpanej Kaštan a Hm.
Hele, já už končím, já mam totiž venku auto na kapačkách. Nene, ten kluk řekl na blikačkách, ale na kapačkách by se tak nějak víc hodilo k dnešnímu dni, protože i když kapačky nejsou nic veselýho, tak spojení mít auto na kapačkách docela veselý je. A dnešní den je jako když babí léto přichází, tak se těším, že v Ostravě to bude dobrý.
Frýdek-Místek
Ve vlaku posvačím
a vracím se zpět