Hořelo.

Za pět minut šest mě zbudila sada výstražných tónů, hasiči, hasiči, sanitka, policajti, hasiči. To nic, po Evropský projížděj skoro každou noc, na to už si tady všichni zvykli. Prosviští a ztrácí se v dálce, směrem do Dejvic nebo k letišti. Tohle ale bylo jiný. Zvuk se neztratil. Z okna nic vidět nebyla, ale přijížděla další a další auta. Najednou jsem ožila. Udělala jsem důchodcovskej manévr, vzala si župánek a vylezla na balkón. Mystickej pohled. V policejním hotelu naproti hořel pokoj, úplně nahoře, uprostřed. Venku ještě tma, v hotelu svítilo jenom pár oken – a tenhle pekelnej prostor, ze kterýho se valily zlatý plameny. Vyfotila jsem to, i když blbě. Za trest se mi až do rána zdál sen, že požár zachvátil i náš dům.

Ráno v televizi říkali, že pár hodin před tím jeden mafián zabil druhýho, v hospodě mezi tátovejma obrázkama. To je tedy pěkné.

Z doxáckýho Designbloku jsem byla pěkně zklamaná. Hezká budova, ale málo v ní. Žádný opravdický superstudio. Naopak karlínský Obblok se šperkama (koupila jsem si tam bezva notýsek) i superstudio Corso super, plný dvě patra mladýho i staršího designu. Pokaždý žasnu, kolik je u nás mladejch šikovnejch designérů a návrhářů. O styl se tedy bát nemusíme, doufám. Mimochodem, na Designbloku největší koncentrace barevných punčocháčů. A co vyjde v pondělí v Oně? Letos tu máme první barevný vrchol, ale to mě nemůže zskočit. Ukazuje se, jak bylo prozřetelný začít v posledních třech čtyřech letech budovat nejrozsáhlejší sbírku barevných punčocháčů ve střední Evropě.
Pár ukázek z Karlína.

Moc hezkej zážitek a sympatická atmosféra, taková legračně karnevalová. Oslí můstek. To se nedá říct o Dětech noci, který jsem viděla minulou neděli. Zvědavá na Martu, když nám bylo dvanáct třináct čtrnáct, hodně jsme se kamarádily skrze oddíl. Hodně se jí teď daří a všichni ji chválí, což je super, ale tady moc nevím, za co. Vzpomínáš na Děvčátko? říká mi potom Jéža a má pravdu, je to podobný. Ve filmu se nic nedělo. Nic ve smyslu možnosti sdílet, představit si, pochopit to a říct si, takhle jsem to měla taky, anebo neměla, ale klidně mohla. Anebo neměla a ani nemohla, ale je to pochopitelný, proč se ta holka takhle chová. Anebo neni to pochopitelný, ale aspoň je to možnost. Možnost to asi je, ale otravná a průměrně zahraná. Na rozdíl od Mádla, vý-bor-nej, díky němu to mělo jakýs takýs šmrnc. Špatný nebyly ani Dva dny v Paříži, který jsem viděla v sobotu. Všechno, co se odehrává v Londýně, New Yorku nebo Pařiži, už má u mě automaticky dvě vizuální hvězdy. Přidala bych ještě jednu a kousíček, některý situace velmi dobře vymyšlený, zahraný, interpretovaný.
Zvláštní zážitek jsem si odnesla ze sobotního Rudolfina z výstavy tří současných Číňanů. Aspekt šikmý oči-Mao-asijská příroda je hodně specifickej a do jistý míry strašidelnej. Tohle mělo navíc hodně zvláštní energii, ze který se mi udělat trochu knedlík v krku. Srovnal to šikmooká variace na barevnýho Sopka v poslední místnosti.
Těším se, těším, na Tvrdohalvé do Husovky.
Těším se, těším, do Bratislavy.
V 7.33 z Holešovic.
Šup do postele.
Notak!