Co tu děláš?
Přišla jsem si domů umýt nádobí, který ráno jen tak odkládám do dřezu, vyžehlit pět dní vypraný oblečení a zalejt kytky. Zatim se jim daří. Dnes jim přibyla kámoška, červená vánoční hvězda. Je moc pěkná a taková rozsochatá. Koupila jsem ji v oblíbeným květinářství ve Střešovicích. Taky tři oblíbený žlutý chryzantémy a jednu takovou neidentifikovatelnou hezkou, červenoua drobnou.
Na co, když tu stejně skoro nejsem?
Asi abych to tu měla hezký, když tu jsem.
Pořád stejná chyba, jednu kytku stále přelévám. Naučený vzorec. Co tam máme dál? Už potřetí jsem vypěstovala bazalku, už potřetí se zasekla zhruba na tý stejný výšce. Dál to nejde. Dva květináče s bazalkou, oba stejně mrzácký. Akorát tak vždycky na jedno jídlo, a pak věnujte týden na další rozvoj. Bratři, držme se.
To samý doma. Dneska zas po týdnu první výlet ven, já jsem u něj byla jen částečně, ale stál opět hodně sil. Nedokážu říct, jestli je to lepší. Asi trochu jo. Ale jen minimum síly a žádná stabilita, takže doprovod všude a při všem nutný. Život v podživotě, v autonomní oblasti, která se svažuje k moři. Kdyby bylo mrtvé, tak aspoň nadnáší. Živé moře stahuje dolů, ano, živé moře to je. I přes hezký chvilky svírající pocit, hrozně moc.
Jenom se, prosím tě, nelituj. Cítím, že lítost by měla přijít v nějaký jiný podobě.
Doubravánek ve Ztrátě byl zábavnej. Víc cvičit, míň blbnout bysme měli. Ego albíčko, i přesto byl ale Bohdan kabaretiérsky velmi vtipnej. V publiku naši senioři a kamarádi, plno, mile plno, nezakouřeno. S Pejzi jsme celý večer mlsaly, to máte bílý a bílý portský a sladké mámení Heleny Vondráčkové (cože?) a Piňa Colada a taky kousek dortíku. V metru se mi klížily oči.
Doubravánek v Diplomatu byl taky zábavnej, nebo spíš zábavná a hezky zorganizovaná byla celá akce. Padesát let Arabský, velkej koncert, na kterým vystoupili všichni mladí arabští absolventi-hudebníci. Kromě nás ještě muzikálová Šárka Marková, Ondra Galuška z Eggnoise, bláznivá Toxique Klára Vytisková se sestrou a otcem, Lukáše Prchala muzikální Brécy, se kterejma v Zemi vzdálený hostoval famózní absolvent a damák Vojtěch Dyk. Sympatická písničkářka Martina Trchová, arabskej sbor, taky sympatickej, a Purnochova Litera Scripta Manet. Myslela jsem, že jsem si pak v Podloubí zapomněla archivní složku s notama, ale měl ji Milan. S mikrofonama. Taková blbost, noty, ale nakonec kámen spadlej ze srdce.
V práci jsou děsně milí a vstřícní. Můžu teď pracovat z domova , jak potřebuju. Do toho nová práce. Dělám plány, takovejch desek vychází, takovejch koncertů se hraje. Drbu se na hlavě, co ty mladý zajímá? A co zajímá mě? Zájmy a vkus pod stůl, na stůl mládí a sledovatnost. Václav Havelka pod stůl, Iglesias na stůl. A tak pořád dokola. Zatím mě to moc baví. V lednu bude ale děsný práce a zodpovědnosti, bojím se, bojím, jak věci půjdou. Budu se jim umět postavit? Kdo ví, kdo ví, vůbec si nejsem jistá.
Jak nejsem doma, poslouchám hodně Radiožurnál. Líbí se mi zprávy, nelíbí se mi, jak hrajou. To je starý. Ale Chinaski se mi líběj, normálně se přiznávám a nestydím se za to, Grohman měl talent od boha. V hlavě mi zní Vakuum, hrajou ho skoro každej den. A když v ní zrovna nemám prázdno, napadá mě stále a dokola tahle. Má bezva text a je od mejch oblíbenejch EBTG. Myslím si, že to má co dělat se setkáním a taky s mojí plánovanou a pořád tak trošku na vodě cestou do Londýna za koťátkama.