Oslí můstky

To, že je člověk nemocnej a leží v posteli, ještě neznamená, že má chuť a čas (čas?) formulovat z n o v u (byla bych špatná úča) post, o kterým si před tím říkal, jak se mu pěkně píše a kterej se taky pěkně neuložil.
Zatracený psí spřežení.
Neuložil se mi post o Norsku, ten post, na kterej jsem se tak těšila.
(Místo toho kňourání tady už bych bejvala mohla mít kus rekonstrukce, tak třeba ta pasáž, jak se na každou cestu do ciziny, obzvlášť, když je to cesta v rámci projektu Poznávám hlavní města, ráda připravuju, jak si vypisuju, hledám, plánuju, zjišťuju, jak si jezdím prstíkem po mapě a vyhrazuju čas a tak. No vida, tak to bychom měli intro.)

Do Norska jsem se fakt hodně moc těšila. Vlastně ani nevím, proč, Norsko pro mě vždycky byla taková nadstavba, krásná země druhý linie. Kdysi, když mi bylo asi třináct moc jsem ještě neuměla anglicky, jsem si dopisovala s jednou Norkou. Norka byla můj pen-friend. Už ani nevím, jak se jmenovala, ale pamatuju si jednu její fotku – seděla u stolu v košili s červenejma a černejma kostkama, měla zrzavý vlasy s ofinou a na krku řetízek. Byla asi o tři roky starší, bydlela někde u Osla jenom s maminkou a už navážno chodila s klukem. Všechny dopisy mi stejnak tehdy museli pomáhat psát rodiče, protože já ani neuměla minulej čas a když jsem jí chtěla vykládat o dobrodružství na táboře, nevěděla jsem navíc, jak se řekne stan. Ale to už je opravdu minulej čas, teď už umím i ten, kterému se říká future perfect continuous, třeba this time tomorrow i will have been lying on a beach/zítra touhle dobou se budu válet na pláži. Není to pravda, protože zítra touhle dobou se budu leda tak znova válet v posteli, ale pro ilustraci mýho angličtinářskýho pokroku to, myslím, stačí.
Takže Norsko.
Hlavní město Norska je Oslo a Oslo je po Římě druhá letošní metropole, kterou jsem si naplánovala.
Vyrazila jsem první květnovej víkend. Do Osla zrovna přišlo jaro, lidi seděli bosky v parcích a na stráních, hrozně moc grilovali a piknikovali a hráli gorotky (!) a jezdili na kole a seděli venku před kavárnama na zahrádkách a hezky si užívali všechny ty rozkvětlý kytky a slunce. Užívala jsem si s nima. Oslo není moc velký, ale je plný.

Třeba na rozdíl od Kodaně nebo i od Stockholmu je plný atmosféry a věcí na koukání. Když jsem v cizině, moc ráda chodím (i když nápad se zakoupením Oslo passu – Oslo má úplně výborný městský stránky visitoslo.com, kde je všechno prakticky popsaný, vysvětlený a tak vůbec – za 300 norskejch korun na dva dny byl dobrej nápad, měla jsem zadarmo vstupy do všech galerií a muzeí, kam jsem chtěla, a ještě zadarmo dopravu po městě a slevu na univerzální severský masový kuličky), takže jsem se dosyta potěšila tím zvláštním severským klidem (a nakrmila kuličkama, ne že bych jich z IKEA neměla plnej mrazák, jak mi jich tam tuhle vnutili tři balíčky, protože se dvěma balíčkama bramborový kaše je to skoro jako cena za jedny kuličky a jednu kaši. Nebo tak nějak.)

Kromě toho, že je Oslo plný, je taky klidný a hodný. Hodný město, který stojí pro svoje lidi, stejně tak jako autobusy čekají na svoje pasažery – lidi, kteří ho dobíhají, a ti pasažéři-lidi maj pak to svoje město s hodnejma autobusákama rádi. Je to takový oklikou, ale tak to na mě vážně působilo.
Oslo je taky bílý město, bílá omítka na většině domků, bílý nebe, v ulici, kde jsem bydlela – podobný Vinohradům – byly dokonce tak trošku bílý stromy. Chodíte sem a tam a cítíte se hrozně unavený, protože chodíte od devíti ráno, a tak kouknete na hodinky a najednou zjistíte, že je deset večer a ono je pořád světlo. Midnight Sun.

A pak je tam Bygdoy, poloostrov se skvělým Folksmuseem a malebnejma domkama a nepopsatelnou atmoškou a to si říkám, tady bych teda z fleku chtěla žít! Nebo aspoň jedzit na chatu. Jenomže žádnej Nor kolem zrovna neni volnej, a tak se zase vracím do Prahy a v mailu je aspoň třicet nevyřízenejch zpráv a Oslo už je zase jenom na severu a zbejvaj jen fotky a plán, že bych do Norska někdy ráda jela na prázdniny s báglem a chodila tam jako po Bílejch Karpatech, protože to tam v těch horách a pláních a ve vesničkách musí bejt super.
Kdybyste se chtěli kouknout na ty fotky, tak všechny jsou tady.

Nejhezčí oslí můstky?
- poloostrov Bygdoy
- Aker Brygge, nádherná moderní loftová čtvrť u přístavu
- sever města, čtvrť Grünerlloka s galerí DoGA a řadou designovejch obchůdků a s procházkou podél potoka zpátky do centra
- bláznivej Vigelandův park a cesta pěšky vilovou čtvrtí Frogner směrem do centra
- podhradí
- no a pak ten v Holmenkollenu, ten fakt je

Patnáct minut přestávka.

Doubravánek je teď na soustředění před natáčením desky, kdybych nedostala tu přiblblou chřipku, jsem tam taky a ťukám vidličkou do plechovýho srdce, no schválně, přijďte se na to někdy podívat na koncert, jak všichni při takový jedný overtuře do něčeho ťukáme. Partituru napsal písmem z první á Holoubek, náš bass a šéf bicistické sekce České filharmonie, a je to boží partitura.

Výhled z Bygdoye na město