Dneska v 11.11. uplynuly čtyři roky od chvíle, co nemám mámu. Dobojovali jsme. Byla jsem zrovna v autě na dálnici z Liberce, přemýšlela jsem, jestli někde zastavit a zapálit svíčku, co jsem vezla v kapse, nakonec jsem ale nezastavila, s Umakartem vzpomínala za jízdy, přesouvala si namožený stehna z pedálu tam a zpátky a z dálnice zamířila rovnou na hřbitov. Tam jsem zjistila, že mi nezamyká auto. Předsilvestrovské nadělení centrálního systému.
Na běžkách to bylo super, za dva dny jsme objeli skoro celý Jizerky, nádherný počasí, nádhernej sníh, bezva večery, všechno dobrý.
Kdybych si mohla vybrat, o Vánocích jím jenom rybí polívku podle babiččinýho receptu, linecký s červenou marmeládou a piju svařák. Bílej. Od tý doby, co nemáme mámu, trávíme štědrej den na Vinohradech u Zuzky. A já pokaždý vařím kotel rybí polívky s knedlíčkama. Letos mi do nich jako na potvoru došel muškátovej oříšek, trochu jsem zazmatkovala a do těsta nasypala tymián, jenže ten tam nemá co dělat. Pak jsem zjistila, že ještě není moc pozdě, a vyrazila jsem ten muškát koupit, dva pytlíčky za čtyřicet korun, jenomže v těstě už byl tymián a ven ho nedostanu, takže co? No nic, letos prostě knedlíčky chutnaly trochu po tymiánu, což není nic moc dobrýho, ale vývar, ten se teda povedl fantasticky. A vůbec, celej štědrej den byl, byť při rozbalování dárků trochu chaotickej, docela fajn, od Z+ H Ježíška jsem dostala takový krásný balíčky jako už leta ne. Úplně mě to dojalo.
Abych zrekapitulovala svoje předsevzetí pro rok 2012 (viz zde) :
– bod č. 1: Nikoliv, ale aspoň jsem se z té svíčkové naučila dělat stejky
– bod č. 2: Nikoliv (takový blbosti si totiž můžu předsevzít asi jenom já)
– bod č. 3: Ano! Ale žádná Kate Bush, to jsou spíš Motörhead
– bod č. 4: Částečně. Ale spíš nikoliv
– bod č. 5: Nejsem si jistá. Pracovali jsme na tom s panem Petrem hodně (viz zde), ale zatím nedokážu posoudit, jak moc jsem se posunula. Jedno je ale jistý; bez pravidelných sezení a bez běhání bych se v prvním kvartále letošního roku sesunula jako pískovej hrad po dešti. (V životě bych si nemyslela, že mě něco podobnýho může setnou; voila, přišlo to jako by nic, jedničky vyměněny za nuly, spálenej harddisk, poškrábanej monitor.)
Vyplývá z toho něco? Nikoliv.
Žádný předsevzetí pro rok následující si dávat nebudu. Chci pořád běhat, to je jasný. Zlepšit se aspoň o čtyři minuty na půlmaratonu (čas, za který si koupim flašku toho nejlepšího ginu a tonik: 2:10:00). Chci se dál učit francouzštinu, zase si víc číst a snad i kreslit, prostě dělat věci, který mě baví. Bejt s lidma, se kterejma jsem ráda, zkusit žít víc v rovnováze a možná i trochu víc riskovat To všechno se dá ale dělat i bez předsevzetí, řekla bych; takhle na konci roku se to jenom líp sumarizuje. A třeba se k tomu pak jako by nic přidá i ta svíčková.
N. mi psal, že on si loni na Nový rok přál štěstí ve hře a štěstí v lásce. To se mi líbí, tedy copy + paste. A přeju to i vám. Ať nedopadnete jako to skladiště skejtů na Temži.
