Rekapituluju ve fotkách a dobrých pocitech a zjišťuju, že tohle byl jeden z mých loňských nejoblíbenějších. Co pro mě asi znamená? Doma, běh (tzn. klid/smíření/odpočinek anebo aspoň pokus o to), konstantu, na kterou je spoleh, a lokální zvláštnost alias melancholického zajíčka v své jamce. Mám ho pětkrát v různém stádiu sezóny: skokanský můstek na Džbánu.
Žádný důležitý věci v mým životě nezačaly 1. ledna, snad jenom život bez mámy, ale ten jsem si nevybrala. Ani tenhle rok to neni jiný, jen jsem si při novoročním běhu někde uprostřed Tichého údolí uvědomila, v jaký stále-ještě-skvělý výchozí pozici jsem, kolik mám možností a že spousta věcí záleží jen na mně a na mým rozhodnutí, kterýho se musím přestat bát.
Tak to bych si letos fakt přála.
Víc číst,
míň si stěžovat
a míň žít životy těch druhých.
Zkusit dodělat písničky
a hlavně se toho všeho nebát.
Hezký nový rok všem.