Dodnes nerozumím tomu, proč tak málo dávám na intuici, která má, jak se ukazuje, pokaždý pravdu. Nevyhnutelný pointy mi pak bývají líto, tíží mě, trápí a celý bloky času přemýšlím, jak je změnit, pootočit, přimalovat a pro jistotu schovat do krabice. Cha, a přitom by stačilo tak málo, třeba jít tadyhle podél plotu.
„Já to beru, soudružko, až na tu válku.“