Kdybych si mohla vybrat, žila bych jen na ose jaro – podzim a za zimou bych podle chuti dojížděla na hory. Dneska je třináctýho ledna a venku bylo t a k krásně, že by se z toho jeden posral. Jela jsem osmnáctkou ze Střešovic, v uších první ligu a na klíně Reflex, že si budu číst o norský sociálce. Jenomže buďte koncentrovaný na text, když je venku t a k krásně. A najednou se mi tahle písnička
spárovala s tím krásným počasím, co je ještě krásnější, když se jede serpentinama v Chotkových sadech s výhledem na celou Prahu, a vyrazilo mi po těle takový štěstí, jaký jsem už dlouho necítila. Huhuhu.
Na Karláku čokoška a cesta přes Kateřinskou zahradu, za kterou se jako pomeranč ve finiši vyvalilo mezi domy tohle obří jarní slunce.
I used to think that the day would never come
that my life would depend on the morning sun
I tohle by se hodilo, i tohle by mohl být rým dnešního rána, to teda byla cestou do práce paráda.