Jak vůbec můžete…

…porovnávat toho strašnýho Marka a Spencera s naším krásným Triumphem? Jsem si říkala, jaká je to hrozná hadrárna, všechno se to v pračce rozpadne, jako ty černý kalhoty, co jsem si tam koupila," vychrlila na mě prodavačka v obchodě Triumph, kde jsem se jí snažila vysvětlit, jakouže velikost plavek bych potřebovla, teda aspoň podle prádla, co si kupuju u M and S. Hrozně jsem si už přála ukončit to neskutečný martýrium, mučení, tortutu a zoufalství s názvem koupě plavek, ale bylo mi jasný, že v tomhle kšeftu to asi nebude.

Dívala sem na ten její brožurkovitě namalovanej obličej a slabě kontrovala, že na prádlo u Marks and Spencer tedy nedám dopustit a kdesi cosi, hlavou se mi při tom míhaly značky jako H und M a New Yorker a Tera Nova a všechny ty ostatní o p r a v d o v ý hadrárny a taky to, že ty plavky tady nejsou žádná nádhera a jejich jediný štěstí je, že maj různý velikosti, ale že ona je teda stejně celá dost divná. Tak jsem šla pryč a slezla v tom obrovským nákupním centru o patro níž a tam si v obchodě s mnohoznačným názvem Secret koupila plavky, který jsou teda všechno, jenom ne secret, ale prodavačky řikaly, že to vypadá výborně, a prodavačky to teda musej vědět, když z toho maj provize, no a tak jsem tu nehorázně drahou dvouvěc vzala, protože to znamenalo, že martýrium, mučení, tortura, zoufalství s názvem koupací oděv končí a já se budu mít v Maďarsku v čem vyvalovat a namáčet v lázních a chlapi se budou mít na co dívat, takže všichni budou nakonec spokojený, a o to tady jde, none?

Ale nic,

mám erozi rohovky, odbyla nás Tereza máchnutím ruky, když jsme se jí v pondělí v kanclu ptali, co se jí stalo s okem. Řekla to tak samozřejmě, jako kdyby si dala k obědu deset deka salátu a dva rohlíky.

A jak se ti to stalo? Všichni byli zvědaví, jak si člověk asi takový exotický zranění, jako je eroze rohovky, může způsobit. A ono docela jednoduše. Tereza sbírala doma na zahrádce třešně a oko si napíchla přímo na větvičku.

Tak má teď erozi rohovky a musí si oko mastit mastí.
Chudák Bláha,
totiž Terka.

Včera jsme…

…dávali do kupy zkušebnu, je to tam teď jako v klícce, než zase v září přiběhnou děti, začnou se hrabat v notách, všechno zpřehází, nezaloží si svoji složku s bude jim porád něco chybět. Jako ten pohled od Pidžna z Japonska:

1) Marek: Jste už rozezpívaný?
2) Michal: Neruš, píšu program.
3) Kotouš: Nezapomeň na Goodkinga!
4) Andi: Potřebuju panáka!
5) Basty: Pojďte se na to vy….!

Jak jsme tam tak seděli na vyluxovaným koberci a dávali do složek ty kupy papírů, nacházeli jsme starý plakáty, fotky, nezpívaný nebo dávnou zapomenutý noty (Cože, ty máš eště Pašopaňori? Novoročný zpěv? Tyjo, spousta not na Easy…), museli jsme se smát, co je to za legrační subkulturu, nikdo by nám bejval nerozuměl, kdyby tam s náma byl, ale nám bylo dobře a měli jsme takovou rozjařilou dětskou radost. Dostala jsem obrovskou chuť zahrát si na tu rozladěnou, povolenou, polorozbitou kytaru z rohu Čápi z komína od cihelny/zobákem klapou/asi sou nesmrtelnýýýý, jenomže to ani trochu nefungovalo, a tak jsem chut radši poprosila, ať odejde, doufám, že se neurazila.

Naposledy jsme si – ve velekomorní atmosféře – sedli vedle do Ztrát, dali si virgin mojito a další dobroty a povídali a venku bylo horko a zároveň pršelo a vevnitř bylo taky horko s tím rozdílem, že kapky přicházely s příchozími, až jsme se nakonec s Markem zvedli a odešli s odchozími a v autě jsme si povídali o muzice jako o počasí.

Právě začaly prádzniny.

Po sezóně

Doubravánek má po sezóně a oddychuje. Právě jsme se vrátili ze čtvrtýho koncertu tohodle měsíce, hráli jsme na bio eko festivalu Dotyk v Horním Maršově v Krkonoších.

Zpívali jsme pro šest stánků, patnáct zelenejch pláštěnek, čtyři batikovaný trika, dvě batikovaný sukně, několik pejsků a jednoho zvulaře. Všech mi bylo trochu líto, protože propršelo fest, Pánbůh byl falešnej jako dlouho ne a Sedlák neni z podkrkonoší. Ale výletu na bio farmu žádnej déšť ani faleš nezabrání (možná tak jenom městský botky a sukýnka), protože jak už víme, i cetsa je cíl. Hrozně hezkej, intenzivní zážitek ze zdravý vysoký přírody letních vůní. Podařilo se mi přemluvit Milana, aby odhodil to odporný vykání, ale velkou radost z toho nemám, je asi lepší, když na to člověk přijde sám.

Na farmě měli sice zavříno, protože jsme dorazili o čtvrt hodiny později než v pět, ale poslední zákazníci byli tak hodní a dali mi ochutnat chleba sytě pomazaný domácím tvarohem s česnekem, mňam mňam.

Hezky se vzpomíná na středeční koncert u Kaštanu, to byl panečku zvuk a soulad v hlasech a dynamika, jak má být, a nálada na vtípky a přitom soustředěnej výkon, no tak to má asi bejt. Po prázdninách ovšem budeme trénovat Tita, tudíž kdo ví, kdy budem zase pořádně zpívat. Už teď se na to ale těším.

Make it easy, make this easy,its not as heavy as it seems, wrapped in metal, wrapped in ivy, paint it in mint ice cream… Ta Tori byla fakt neuvěřitelná.

Eště že Tori nenapršelo do piána…

… jinak bychom od C.J. Huntera nedostali s Endji lístky do PRVNÍ řady, no hned před ty šílený Američany, kteří viděli Tori už víc než 200x, ale pořád při ní vřískají jako na baseballu. To bylo totiž tak, hrozně tlustej chlápek z Torčiny ochranky chodil úplně normálně po balkóně a lidem jako my, co vyhráli vstup ve Filteru anebo si ho koupili za osm stovek až někam pod strop, rozdával lístky do řady číslo 1. Proč? To jsme se neptali, ale říkali jsme si, že Tori asi nehraje ráda pro sál, který není celistvý.

Pakul (nikdy bych si nemyslela, že tenhle prostor může být důstoným partnerem pro TAKOVOU show) se naplnil po deváté. A něco viděl.

Kocka na rozpálené sedačce

Viděl Tori jako lacinou děvku v zelenočerném latexu práskat bičem
Viděl kočku jedinou packou balancující na okapu mrakodrapu
Viděl Alibabu a hrozně moc loupežníků pod hvězdným nebem jedné z "ach – nekonečných nocí"
Viděl hada, kterej se plazí v dešti velkoměstem
Viděl okrovou barvu, co ji dlouhým a pečlivým tahem rozmazává po bílý čtvrtce
Viděl pasažéry v letadle, kteří právě dostali příkaz: připoutejte se!
Viděl paní vyhublou jak akrobatka z cirkusu
Viděl energii startující z bloků
lascivní klavíristku v zajetí mléčný dráhy vysokých tónů
a její kum-pány, úsporný, přesný.

Tam, co jsem odpoledne promokla, v noci nebylo po vodě ani památky.