Boat Behind.

V sobotu odpoledne jsme se vydali na cestu životem. Kamarády si člověk vybírá, ale i ti přidělení jsou někdy bezva.
Štěpán je obojí.
V Kateřinský jsme se sešli docela včas na to, abycho, když na to přijde, pokračovali samostatně.
Jenomže už před Apolinářem jsme potkali Sašu s Koťátkem, a protože jsem nevěděli, co dál,
seděli jsme tam v bufáči, jedli, pili a povídali.
Za chvíli dorazili ostatní a za chvíli jsme taky přišli na ceduli, která nabádala k cestě k mateřský školce.
Jeden z nás se nesměl nohou dotknout země.

U školky jsme se sešli ještě s Bohdanem a Ivankou,
květiny a placatku si odložili vskutku vtipně.

Školkovský úkol zněl takhle:

Vymysleli jsme báseň o navazování milostných vztahů již od útlého věku.
Heterosexuální vztah se však na záhy změnil na homosexuální:
…na středním pak učilišti/hrabal se mi ve strništi.
Myslím, že jsme se tomu všichni smáli.

Cesta pokračovala přes základní školu, kavárnu,
nahánění mladých mužů ve Ztrátách až na Olšanské hřbitovy,
kam naše skupinka dojela opravdu svázaná tak, že by nás ni smrt nerozdělila:
pomocí provázku.
Na hřbitovech se odpoledne konala tryzna za Palacha,
možná, že jsme vypadali jako podvečerní palachovci.
Večer nás čekala druhá část oslav, sezení v Kolíbce.
Hezky se to povedlo.
Chvílema jsem měla pocit stoprocentního nadšení, spokojenosti a dobrý nálady.
Dost jistě za to mohl Vojta a jeho skvělej nápad vzít kytaru,
což jsem právě docenila až později.

Přiznávám, tedy unavená neděle to za mě přiznává,
že úplně nevinně v tom nebyly ani hrozny.

Velký dík za celej večer patří oslavenkyním.
Celý to hrozně hezky připravily.
A vlastně ani nevím, jestli jsme jim za to hezky poděkovali.
Tak tedy, děkujeme!

Štěpán chodí s Helčou.
Helča chodila na gympl s Vladanem,
který teď chodí s Kristýnou,
která chodila na gympl se Štěpánem.
Všichni čtyři se potkali ve dveřích.

Madla dostala CD Joan as Police Woman. Zkusila jsem ji nakreslit.
Jej, jak se těšim na ten kreslící kurz!

Neděle byla krásná, ale taky pekelně unavená. Stihli jsme přesto pražský vily a Rittsteina ve Veletržním paláci.
Mezi slavný vily patří i ta v Matějský 9, na kterou jsem koukávala z balkónu, ostatně na tý fotce byl vidět, a kterou asi třikrát vykradli.
Na zahradě jim tam vždycky nádherně kvetla
planá třešen.
Jó, Baba, to bejvávalo.
Ale ještě že už není.

Znáte to, když spěcháte a lidi před váma zabíraj celej chodník a jdou hrozně pomalu anebo když přes celej pruh parkuje jako slimák dodávka anebo když před váma někdo platí kartou a zasekne se terminál? Tak tomu já řikam kachničky přes cestu a zrovna dneska jsem je potkala.

Tenhle tejden byl jako barevný korálky. Dva uzlíky si ještě nechávám volny, na sobotní denní bojovku-překvapení s večerní oslavou a nedělního Rittsteina a slavný vily ve Veletržním paláci. Těším se.

V pondělí jsem si před Doubravánkem odskočila na P.S. Miluji tě.
Hodnocení: Holčičí, dobře udělanej film. Krásný oblečení, krásnej New York a krásný Irsko.
V úterý jsme byli v Činoherním klubu na Hrdinovi západu od Synge.
Hodnocení: Docela dobrý, usínala jsem jenom v první polovině. Nejlepší ze všeho byla scéna a zpomalenej rugbyovej zápas.
Ve středu jsem se jako členk rodiny účastnila českotelevizního natáčení portrétu o tátovi. Seděli jsme v Monarchu, pili bílý víno a vychvalovali (se). Kdybych věděla, na co se mě budou ptát, neplácám takový blbosti a možná se u toho ani nečervenám.
Hodnocení: Hodně zajímavá zkušenost.
Ve čtvrtek jsem poprvé v životě navštívila zubní hygienistku. Má novou ordinaci, jako by z katalogu Ikey vypadla.
Hodnocení: Užitečný, docela příjemný a je z toho článek.
Musela jsem taky do spořitelny.
"Tak ten účet můžete napsat na děti, ale třeba taky na někoho jinýho," vysvětlovala úřednice tak osmdesátiletýmu pánovi v beranici. "Třeba na vnoučka, nebo, chichi, na milenku. Teda netvrdím, že nějakou máte, ale kdyby, žejo."
Hodnocení: Nééé.
V pátek jsem se oddělala v práci. Cestou potkávám kachničky přes cestu ve formě parkující dodávky. Běžím po schodech, abych byla doma včas kvůli odečítání tepla, v jedný ruce pošta, v druhý taška se Zdravím za poslední dva roky, ve třetí kabela a ve čtvrtý klíče. Hodnocení: Cejtim, že takhle to teda bejt nemá.

Eště že už je víkend.

časopisu Reflex jsem viděla něco skvělýho.

Začal to jeden prosincovej článek v rubrice Genius loci, a taky krásný fotky, který ho ilustrovaly. Článek pěl ódu na Kryštofovo Údolí. A taky si mě získal natolik, že nejnutnější věcí na světě pro mě najednou bylo tenhletem eden na zemi vidět. Krásná architektura dávných staletí, výstava betlémů, starejch hraček a stojánků na stromky, ručně řezaný pohyblivý orloj, obrovskej kamennej železniční viadukt, dřevěný kostel sv. Kryštofa ze 16. století – malovaný stropy, nádhera.

Do Údolí jsme vyrazili v sobotu autem, posádka Šťopka, Vlaštovka, Neználek, Funí. Byla zima, ale svítilo slunce, tedy aspoň chvíli. Těšila jsem se jak malá holka, vážně, hrozně moc. A bylo to super. Všechno. Cestou zpátky jsme se stavili v Liberci u knihovny a na obědě. Nojo, bylo to dobrý, ale na dálnici jsem spala za volantem, uznávám, není to moc bezpečný.

zdá se mi.
Poprosila jsem Ježíška, aby mi pod stromek nakladl Blue Lines a Protection, první dvě desky Massive Attack z počátku 90. let (sic!). Měla jsem je jenom na kazetě, ale kazeta nejde nastrkat do ajpoda a navíc, to máte porád přetáčení a šumění.
Jsem neustále u vytržení, obě alba mi přijdou i po těch letech geniální, a nejen kvůli božskýmu hlasu Tracey Thorn v Protection a Better Things.

Maturovala jsem v roce 1999.
Všem ostatním hrálo v Lucerně na maturitním plese tam ta dá dá tátadá, gaudeá-mús igitůr, náš ročník si ovšem vymyslel něco jinýho, lepšího.
V setmělým sálu zněly ty první betay skvěle, jako kdybychom vyhráli olympiádu. A my mezi tím neměli hotový ani maturitní písemky z češtiny.
Ale to nevadilo. Lucerna byla ten večer jenom naše, tmavý šaty, tmavej parket, Hymn of the Big Wheel, byl to magickej a hrozně intenzivní pocit. V těch letech to pro nás bylo nový. Ale jsem moc ráda, že mi tahle čtvrťáková hudební záliba zůstala.

The big wheel keeps on turning
On a simple line day by day
The earth spins on its axis
One man struggle while another relaxes

There’s a hole in my soul like a cavity
Seems like the world is out to gather just by gravity
The wheel keeps turning the sky’s rearranging
Look my son the weather is changing

I’d like to feel that you could be free
Look up at the blue skies beneath a new tree
Sometime again
You’ll turn green and the sea turns red
My son I said the power of axis over my head
The big wheel keeps on turning
On a simple line day by day
The earth spins on its axis
One man struggle while another relaxes

We sang about the sun and danced among the trees
And we listened to the whisper of the city on the breeze
Will you cry in the most in a lead-free zone
Down within the shadows where the factories drone
On the surface of the wheel they build another town
And so the green come tumbling down
Yes close your eyes and hold me tight
And i’ll show you sunset sometime again

The big wheel keeps on turning
On a simple line day by day
The earth spins on its axis
One man struggle while another relaxes
As a child’s silent prayer my hope hides in disguise
While satellites and cameras watch from the skies
An acid drop of rain recycled from the sea
It washed away my shadow burnt a hole in me
And all the king’s men cannot put it back again
But the ghetto sun will nurture life
And mend my soul sometime again.

Jo, a na maturitní stuze jsme měli napsaný "Dopijem a pudem". I to mi přijde dneska docela dobrý.

Do Zálesí jsme s Madlou, Terezou a Káčou přijely v půl dvanácté.
Po výborné mexické polévce, kterou nám uvařili Marek s Ester, jsme vyrazili na Rúždí.
Cestou si Marek jako jediný a nový muž zahrál baseball. Holky mu nahazovaly.

"Já chci, abyste se podívali na tenhle vír," volala Madla.
Už jste viděli ty rampouchy?" kontrovala Ester.
Oboje mělo něco do sebe.

Káča vyhrála závod v dálkovém klouzání a na chalupě se rozhodla,
že nám zahraje píseň Nad státem koní. Káča je totiž folkařka.

Večer, když přijeli Luba s Markétou, kterejm se v Německu rozbila spojka,
takže "Nový rok v Maroku bude až příští rok". jsme hráli hru Česko.
Odkud pochází hrdlička?
Jak daleko doskočí skokan?
Nejbližší hvězda?
Město na soutoku Orlice a Labe?
Bylo to zábavný, jako vždy, a hlavně poučný.

Nejdřív se nám moc nechtělo, ale pak jsme rýmovali.
Celkem jsme se nasmáli, ale rým
V Malostranské besedě
šukal Jelcin Lebedě
vede už asi pět let.
I když sekce s něčím v taxíku byla taky dobrá, rozhodně, ehm, poetičtější.

Ráno jsme se probudili do zasněženýho rána…

… a vyrazili na výlet na Javorník.
Bylo to tam super.
Spousta sněhu, slunce a šumavský nálady.

Z rozhledny jsme viděli dokonce i Temelín.
A pak jsme se vydali po Klostermannově cestě.
Mlhy na blatech vystřídal sníh na zemi.

Zastávka u Kříže a pak cesta kamzičí stezkou mezi zasněženými stromy tak,
že by se z nich sníh dal krájet a namazat na chleba.
Na Krankoty!
Marek vyprávěl poutavě o hudbě o a svých brněnských hudebněvědných studiích.

Javorník jsme nechali za sebou, ale bramboráky a chlebíčky na nás čekaly doma.

Silvestrovský večer byl klidný, tichý, plný her.
Ester přemýšlela, jak nakreslit náměstka, a skoro se jí to povedlo.

Jedli jsme při tom nastrojený chlebíčky a Silvestra vlastně ani nestačili oslavit.

Přestože debaty model Sex ve městě nižšího levelu probíhaly až do půl čtvrtý,
probudili jsme se svěží a vyrazili na výlet na hrad Kašperk.

Dali jsme si výbornou medovinu a posunuli se na Hrádek.
Marek nás jako správný nový muž vyfotil.

Cestou jsme potkali několikero ovcí, byli jsme totiž na horách.

Už dlouho plánuju, že začnu fotit amatérský soubor s názvem "In the Middle of Nowhere".
Budu sledovat autobusový zastávky úplně mimo vesnice, třeba západní Čechy jsou jich plný.
Vždycky mě to udivuje,
ale nějakej smysl asi mají.
Jo, a bejvaj hezký, takový vyzývavý.

Slunce se klonilo na obzor a naši posádku čekala cesta domů.
Zastávka v kašperskohorské cukrárně byla nutná, hutná a dobrá.

Tenhle Silvestr v Zálesí byl asi poslední svýho druhu. Jedna tradice skončila tichým třídenním pobytem,
výlety byly skvělý, hry, jídlo taky. Vlastně to vnímám spíš jako výlet na milou Šumavu, ze kterýho
se mi ani trochu nechtělo.
A nebylo to kvůli ginu s tonikem.