Boat Behind.

hlásá ten bezva odznáček, co ho teď už taky mám, a je to asi pravda. Prý je kolem nás, všude. Tenhle týden je rozhodně v Karíně, v Thámově ulici, v Superstudiu, no tam, kde byly Suškovy Rusty Flowers, a je fakt super.

Včelí hnízdo, kopečková zmrzlina, křižovatka, liščí nora, nablyštěný zrcadlo, mraveniště, dětský pískoviště, bar, třešně na dortu, špína za prstama, atletický ovál, hudební klub, (ne)útulnej obývák a cojávímještě. To všechno je barenej designblok v bývalý tovární hale, místo neuvěřitelný inspirace, i když pro někoho možná trochu instatntní. Superstudio bylo pro mě dneska balzám, nadšení, radost, nápady, odhodlání.

Učím se doma pracovat s photoshopem. Vybírat písma, barvy, upravovat a tak. Hledám, zkouším. Baví mě to. Na DESIGN-BLOK to sice eště neni, ale na BLOG, to teda jo. Teda-možná.

S úctou jsem se rozloučila jak s kolama, tak s Petynkou. V bazénu byla v sobotu pekelně ledová voda, jen v tom místě, kde zacházel slunce, plynuly teploučký proudy. V pondělí svítily podzimní paprsky na Vokovice, na Petřín i na Smíchov. Ranní Petřín byl skoro prázdnej, na ovocný stromy padal opar a z něj se nořily obrysy všech těch heykejch i míň hezkejch pražskejch budov. Vesměs taková nádhera. Cestou zpátky jsme si s Luckou sedly na lavičku a povídaly o věcech a životě a integritě a přitažlivosti až do soumraku. Domů jsem dojela za tmy a cestou se stavila u Vietnamců pro ovoce.

Mistrovství Evropy v basketu holek sleduju u babičky s pomocí jejího set top boxu. Babička je latentní sporťačka, má nervy, ještě že bere ten Stilnox. Ale já těm holkám docela věřim, i když jim to jde letos ztuha.
No vida, kam jsem to mohla dotáhnout,
kdybych víc skákala
a míň četla knížky.

vyprodal Akropoli. Tak natřískanej klub jsem teda opravdu dlouho neviděla. Polovic Francouzů s šálkama kolem holejch krků, polovic Čechů – fanoušků. Já jsem tam tentokrát za Fanynu nebyla. Stala jsem se obětí reklamy na R1, podlehla jsem bossám Love Will Tear Us Apart v domnění, že by to nemuselo bejt špatný, taková šišlavá Nová Vlna. Nebylo, ale ani na živo to neznělo líp než ukázky z rádia. I když… Cestou domů jsem na ten koncert skoro zapomněla, což nikdy neni dobrý znamení, ale uznávam, že Firs of the Gang to Die v ipodu je silná konkurence. Jenže teď se mi to nějak vrací, zpěvačka ve zlatejch šatech s mikrofonem jako zmrzlinou, co neumí do pěti napočítat, ale taky umí pěkně švihnout kamenem do okna. Černošskej kytarista a zpěvák, frontman, jak se patří, duše večera, rytmus, atmosféra, no ono to tak blbý nebylo, jen kdyby se člověk mohl hejbat.

Ani tenis nebyl blbej. Hejbali jsme se dost, až jsme se z toho druhej den nemohli pohnout. Nová sestava s Kotoušem a Majdou a Petrem byla fajn, obzvlášť na konci, kdy jsme pod Petrovým vedením švihali údery jako malina. Na Klamovce v parku jako na podzim za první republiky.

Vše jako první podvečer v lázních, papadapam.

Další pochybnosti o umění. V minulým Reflexu Irena Jůzová, 42. Že prý tu systém nepodporuje monumentální tvorbu. Že prý praktický doktor pracuje od rána do večera a je za to adekvátně ohodnocen, neboť zapadá do systému. Ona do něj nezapadá. No a co? Měla by dostávat na svou tvorbu peníze předem? Copak doktor je dostane? Měl by si její věci někdo povinně kupovat? Upozorňovat na ně hromadně? Měnit vkus? Zajímat se za každou cenu? Tomu se ale přeci nedá přikázat, nebo dá? To mě vždycky tak zarazí.

Zarazil mě i pan Bass. Nezdálo se mi, že by byl ve svý kůži. Ve Mlejně se rozpovídal, před tím trochu starost, co se děje. The Simpsons ve filmu se nám ale líbili oběma. Baví mě ten akcent na americkou přepíčenost (fuj, to je ale slovo), slovní hříčky a absurdní humor akcentující povahy jednotlivejch postav.

Venku padal sníh a byla zima
My srkali jsme spolu z hrnku čaj
Byli jsme rádi, že už jsme v teple doma
Když jsem rozmrz, skoro už jsem spal
Hmmmm, je nutné se někdy zas jít podívat, jak se daří Jakubovi a jeho chlapcům, udělat si večírek a pak o tom dlouho přemýšlet, jaký že to vlastně bylo. Jako vždy, ostatně, když se jde z Jakuba.

Nová PJ Harvey prozkoumává výšiny, okres Jemnost a Křehkost a Piáno. Skoro mi dnes rozpůlila hlavu. Poslouchám teď její starý desky a doceňuju všechny ty hloubky, drsnost s jemnými slunečními paprsky, který mi dřív přišly jakou soundrack k sebevraždě. Nikoliv však po White Chalk. Ale vždyť já vím, že chtěla zkusit něco úplně jinýho.

Tak snad se k těm kořenům vrátí příště.
Béék tu du rúúúts-pííís ent lááv ent junytýýý.

je "vo hubu", říkají chlapci i děvčata, nehledě na to, jestli to pasuje do jejich slovníku. Ale nikoliv v sobotu.

V sobotu svítilo sluníčko, zlatý listy se jenom blýskaly, nad Prahou se vznášel takovej ten podzimní opar, no prostě eňo ňuňo na cyklojízdu. Když jsem jela za citybikes klukama na nábřeží, cejtila jsem se až trochu nepatřičně – prázdný silnice v centru, prázdnej podjezd u Karlova mostu, prázdný Smetanovo nábřeží. Citybikes měli stánek hned u Novotnýho lávky, spousta citykol chtivejch Pražanů i cizinců si ty jejich skvostný kousky zkoušely, no bezvadný. Když jsem se na tom jejich kole projížděla, měla jsem pocit, jako že vládnu půlce Prahy.

Na Staromák, kde začínala Jízda, se sešly prý asi tři tisícovky cyklistů. Nemám odhad, takže jsem si myslela tak na dva tisíce. Nejdřív mluvil AutoMat, pak Cyrda, Bursík, Milan Cais a Tonya Graves, pobíhala tam Kateřina Jacques a všichni se tvářili velmi ekologicky.

Po třetí se ten had vydal směrem k Husákovu tichu, všude prázdno, naštvaný řidiči (no byla bych taky), ale jiní zase mávali a troubili, celý mi to přišlo děsně sympatický. Jelo se krokem, protože magistrála je od toho, aby byla zacpaná – buď kolama, nebo autama, ale to vůbec nevadilo, aspoň byl čas na slunění a povídání.

Nejdřív s oddílem, pak jsem potkala Marka, Pavlu a Mášu, Mášenka poctivě šlapala na kole připevněným na tyči za Markem, pavla se na Václaváku odpojila, protože měla službu na Střeláku na Člověku v tísni, a tak jsme zbytek cesty projeli společně, Marek, Máša a já. Cestou jsme potkali spoustu známejch a kamarádů, na zemi jsme míjeli okvětní lístky růží a celej ten barevnej cirkus na různejch kolech se na Pankráci otočil a jel zpátky, chudáci taxikáři, asi dnes moc nevydělali, nojo, to je ženy doma málo pochválí. U nového Štěfánikova mostu jsem se odpojila a vydala se na cestu domů, abych zavčas vyšlapala nahoru, odložila kolo, nastrojila se a vyrazila na Ostrov. Doma jsem stihla konec dechberoucí čtyřhry Davis Cupu, se šťastným koncem pro duo Tomáš-Radek.

Na Ostrově už byli Andiovic a Majda a Pejzi a Vladan a oddíl, Al Yaman byl nudný jako vždycky, ale kamarádi nudní nejsou, tím spíš, když nudní nejsou ani Bengas, kteří rozproudili diváky jak svými písněmi, tak převzatými Gipsy Kings. Všichni se dobře bavili, pili pivo a víno, podepisovali papíry, které jim podstrčil AutoMat a slavili patnáct let Člověka v tísni.

Večírek pokračoval ve Mlejně, místo dvanáctky víno ze džbánku, doma ve dvě nebo ve tři nebo v kolik, zima a ráno, ráno jako kdybych předchozí večer něco pila, nebo co.

V květinářství mají do čtyř, a tak jsem tam vyvezla babičku, aby se potěšila. Jo, a ty lívance byly výborný.
No a večer završil Radek svoje účinkování vítězným míčem, zhroutil se na zem jako skolený jelen, všichni na něj naskákali, radovali se, až jsem z toho začala slzet, úplně stejný slzy to byly, jako když se krájí cibule, takže vopravdový, že on ten sport je někdy tak krásnej!

nálezci odměna 2000 korun. Ztratilo se asi 2é až 25 cm velké kotě, mourované se skrvnkou na hlavě.
To máme při tom pátku ve Vokovicích dvě ztráty velký dohromady asi půl metru.

"No to je bizááááár, oni ty sejry posílaj z Austrálie do Holondska a z Bulharska do Francie a pak teprv sem, to je fakt bizáááár, ty voe, ty dopravci se prostě nemůžou dohodnout," říká pán s bradkou v Cheesy, kam jdu koupit několik balíčků pro mlsné jazýčky. Je to takový rituál klidu, konce týdne, sbíhajících se slin. Fronta bobtná, ale všichni se smějí, takže pán pokračuje. "Tak se mějte hezky, slečny," volá na odcházející dámy. "Vypadáte dobře, tak si to asi dobře užijete, ten víkend, ne?" Slečny ho ujišťijí, že to tedy rozhodně ano.
"No víte, já jdu zejtra koupit gauč," pokračuje, "jedu šopovat na Smíchov. A vy si dáte? Nojo, pani, ta divoká koza je výborná," váží sympatické paní přede mnou patnáct deka dobroty. "Tak ať vám chutná, jste velmi atraktivní", volá na ni do dveří.
"Hele, jestli tu příště nebudu, tak jsem si zlámal nohy. Já totiž hraju fobal, Hanspaulku," říká mi a do toho ostatním v frontě dává ochutnávat cibulový sýr, který jsem si chtěla koupit. Moc mi ale nechutná, a tak mi vybírá jiný, příjemně slaný. "No a když mi manželka dovolí jít s klukama na pivo a já pak přijdu domů, tak tu kocovinu zaháním tímdlectím sýrem," máchá rukou k regálu. "Dám si sklenku vína a jen tak zakusuju a hlava mi dělá ňaňaňa," ukazuje, jak se jeho hlava pomalu zbavuje bolesti. Chystám si peníze. "Já když snídám, tak jedině černej chleba a černý kafe a na tom chleba tenhle sýr, jedině tenhle," ukazuje na divokou kozu. Pomáhám mu vymyslet, kolik mi má vrátit, pěkně pozdravím a odcházím. "Máte u mě slečno příště dvě vína a pivo," slyším ještě mezi dveřmi.

Jen aby si nezlámal ty nohy.

v noci zapnu televizi. Čtvrtníček uvádí Kinobox Kýnóbox a je vtipnej, směju se, až se popadám, fakt. Nevím, jestli za to může červený ze "14" s panem Bassem, nebo "zvědavost, to je někdy víc než láska", i když to zas až tak vtipný neni, jen milý. Čtvrtníček je prostě dobrej a ten pořad mu sedí – nebo on jemu, to vlastně ještě přesně nevim.
Pan Bass vypil skoro tři piva, píšu si půl bodu. Až ho jednou opiju, napíšu si bod a uvidím. Taková holčičí věc se mi přihodila. Vyhrála jsem Člověče, nezlob se, ale prohrála dámu. Vedle zrněl strahovskej stadion s modrejma a bílejma figurka, a když dali bílí druhej gól, přiběhl nám to čišník říct. Byl milej, úslužnej, trochu nás vykolejil.

Moje mezizubní nit je dlouhá jako 110 m překážek.

Dneska mi bylo pěkně blbě. Hrozně se mi nechce bejt nemocná, když v sobotu dopo instalace, pak cyklojízda a večer Stísněnej člověk. To je tak, když se člověk na něco těší. A přitom nezakřikává. Ono asi opravdi zakřikávání nefunguje, ale nezakřikávání taky ne. Čert aby se v tom vyznal.
Řekla bych,
že tentokrát radši nechám vyhrát Coldrex.
Řekla bych, že dobrý,
řekla by máma.

I must be careful now in my steps.